Články


Jak se vyrábí poštovní známka

2011-04-15 Přečteno: 4 493x

Než se začne poštovní známka vyrábět, musí poštovní správa vydat emisní plán, který odpovídá za známkovou tvorbu. Po jeho schválení se zahájí přípravy k  realizaci. Vybraný výtvarník obdrží údaje o námětu, formátu, počtu barev, způsobu tisku, text a nominální hodnoty známky.

Výroba

Na samotné výrobě se podílí výtvarník společně s grafikem, rytcem. Návrh na rytinu musí být nakreslen v čarách, aby rytec mohl poté kresbu přenést na ocelovou (měděnou) destičku ve velikosti budoucí známky  a to zrcadlově. Takto vyrytá destička se stává matricí, která se utvrdí, aby snesla tlak a poté se spolu s ocelovým válečkem upne do razícícho lisu. Tak se velkým tlakem přenese rytina na tento váleček (moletu), který poté opět pomocí velkého tlaku vtlačuje obrysy známek na připravený tiskový válec nebo desku.

Tisk

Tisk z výšky

Je nejstarší tiskovou technikou. Nejpoužívanější je knihtisk, vynalezený kolem roku 1440 Johanem Gutenbergem. Předtím se používala technika dřevořezu. Tisková deska je opatřena barvou pouze na vyvýšených místech a tlakem na papír se obtiskuje.

Tato forma tisku ale není pro výrobu známek ideální, neboť tento jednoduchý postup výroby usnadňuje padělání.  Na druhou stranu mají takto tištěné známky velké množství varint, což je pro sběratele přinosem.

  Tisk z hloubky

Tato tisková technika vznikla v 15.století  a šlo konkrétně o mědiryt (chalkografie). Velmi byla rozšířena  v baroku. Tiskovou formou je měděná deska, do níž  se ryje ocelovými rydly. Kresba je vyhloubena v desce  a do vyrytých čar se poté vtírá barva. Její přebytek se stírá z povrchu a z desky se ve válcovém lisu snímají otisky. Tuto techniku proslavili Albrecht Dürer v 16.století a později Václav Hollar. Mědirytiny se musí tisknout samostatně, není totiž možné spojit do jedné tiskové formy text, který je tištěný z výšky a ilustraci, která je tištěna z hloubky.

U této tiskové techniky ale nastává problém pokud se tiskne na navlhčený papír. Známky poté mohou vykazovat velké odchylky v rozměrech, pokud dochází ke smršťování papíru. Hlavními typy tisku z hloubky, které se používají k tisku známek jsou měditisk, hlubotisk a ocelotisk.

Známky tištěné speciální technologií archového ocelotisku, což jsou dvě desky proti sobě a po jednotlivých barvách se tiskne na strojích s ručním nakládáním, jsou sběratelsky velmi cenné a vyhledávané. Ve světě se tato technika používá už jen minimálně a v Evropě je to pouze pražská Poštovní tiskárna cenin, která tiskne tímto způsobem.

Tisk z plochy

Kamenotisk  (litografie) byl vynalezen kolem roku 1798 Aloisem Senefelderem. U této techniky jsou jak tisknoucí, tak netisknoucí místa v jedné rovině a  tisk samotný je tvořen fyzikálně chemickým procesem. Používá se zvláštního kamene, upraveného tak, že na místech, která mají tisknout, přijímá mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních místech ji odpuzuje. Základem Senefelderova vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou.

Ofset je dalším druhem tisku z plochy. Spočívá v tom, že těžký tiskový kámen  byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist). Na ten se poté buď ručně nebo fotomechanicky přenese kresba. Nejprve přímo - na válec, který je na povrchu opatřen pogumovaným plátnem a později nepřímo -  z válce na papír. Tato technika je dnes nejpoužívanější tiskovou technikou.

Sítotisk je tisk, při kterém je protlačována pastovitá barva skrz šablonu. Ta je zakotvena v textilní nebo kovové nosné síťovině nebo upevněna na jejím povrchu. Používá se hlavně v textilním průmyslu a při potisku reklamních předmětů. Vznikl pravděpodobně v Japonsku již před našim letopočtem.

Ochranné prvky

I známky samotné mají své speciální ochranné prvky. Jsou jak viditelné, tak skryté. Používají se speciální ceninové tiskové barvy, jako například iridescentní, což je barva, která obsahuje průhledné pigmenty nanesené na drobné slídové vločky, které způsobují přerušení dopadajícího světla a tím vznikají třpytivé efekty spojené se změnami barvy. Používán je také irisový tisk, což je druh barevného ofsetového tisku, kdy dochází ke vzájemnému prolínání barev, takže jedna barva postupně přechází do druhé, dále lakování  nebo aplikace hologramů či holografických prvků. Hologram je opticky proměnlivý obrazový prvek obsahující struktury, které jsou schopny měnit světlo prostřednictvím jeho ohybu. Tak vznikají dvoj nebo trojrozměrné obrázky.

 

Zdroj:

František Švarc, Svět filatelie,  Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1982

http://www.informace-scf.cz/index

http://www.consilium.europa.eu/prado/cs/glossaryPopup.html

Obrazová příloha: http://commons.wikimedia.org

Diskuze o článku Nové téma

Foto galerie


Články